První písemná zmínka o Kličíně pochází teprve z roku 1436, kdy zde zapsal žateckému městskému písaři Janovi určitý majetek. Původní tvar názvu „ Klčín“ vznikl z osobního jména Klka. V Zikmundově době ale patřila většina vesnice ke kostelu v Mladé Boleslavi. V roce 1534 patřila část Kličína k sedčickému panství – toho roku ji od Albrechta Šlika koupilo město Žatec.
Berní rula z roku 1654 uvádí v obci jen sedm osedlých, jména jsou národnostně smíšená.
Počátkem 18. století byla zdejší stará kaple ve zlém stavu. Obec proto v letech 1734-1738 postavila na své náklady novou, zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému. Ta byla roku 1846 poškozena požárem, takže bylo nutno postavit novou věž.
V 19. století postihlo obec několik zhoubných požárů ( 1846, 1853, 1883, 1885), kterým padlo za oběť vždy několik stavení.
Nejvíce obyvatel měl Kličín roku 1850 – celkem 168. Od té doby stejně jako Větrušice, Vesnice Kličín stagnovala.
I zde došlo ke garmanizaci – např. v roce 1930 zde žilo jen 10% Čechů.To určilo Kličínu stejný osud, jako ostatním obcím – po 2. světové válce zbyla ve vsi jen 1/3 obyvatel. V následující době byly stejně jako ve Větrušicích zchátralé a nevyužité usedlosti demolovány.
Dnes zde žijí jen 2 rodiny a zbytek stavení je využíváno k rekreaci.
