Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie

 

Čeradice

Název obce je odvozen od vlastního jména Čerad. Prvně se uvádí na listině z roku 1115.

Čeradice měly v královském městě Žatci příliš mocného souseda na to, aby tu mohla vzniknout tvrz a souvislý šlechtický majetek. A tak před husitskými válkami, ale i dlouho potom, byly jednotlivé statky v obci majetkově rozděleny mezi několik bohatých žateckých měšťanů, kteří zhusta část poplatků věnovali žateckým kostelům.  V roce 1388 prodali dva žatečtí měšťané  sedmi kolonistům jejich majetky zákupným právem, takže známe sedm tehdejších obyvatel jmény.. Vesměs byla česká.

Majetková roztříštěnost trvala až do zrušení roboty v roce 1848, kdy se o čeradický majetek  dělili čtyři majitelé. V 19. století tu byla silná židovská obec, která si postavila vlastní modlitebnu a měla i svůj hřbitov.

Zdejší kaplička sv. Andělů strážných byla postavena roku 1856.

Čeradické děti  chodily zprvu do školy v Radičevsi, v roce 1874 tu byla zřízena škola vlastní. Česká matiční škola byla založena v roce 1922. O rok dříve se k české národnosti hlásilo jen 13% populace.

Nejpočetnější byly Čeradice  v roce 1930, kdy zde žilo 595 osob.Silný úbytek obyvatel nastal od r. 1930 do r. 1950. Došlo k násilnému poválečnému odsunu Němců, na jejichž místo se již téměř nikdo nepřistěhoval. Celkový úbytek obyvatel se zastavil až po šedesáti letech.V současné době má obec  240 obyvatel.

 

Větrušice

Název obce  pochází ze staročeského jména Větroša. Vesnice byla po celou svou existenci příliš malá na to, aby vytvořila samostatné panství se šlechtických sídlem.

První písemná zmínka o Větrušicích pochází z roku 1305. Na počátku 16. století  patřila část vsi k Pětipsům, druhá k Sedčicím a další k městu Žatci. To vlastnilo celé Větrušice už před rokem 1547, tehdy byly králem konfiskovány za účast na protihabsburském odboji.

V polovině 17. století tu bylo osm usedlostí, dvě z toho pusté. Jména obyvatel jsou německá. V roce 1828 se zde uvádí hostinec.

Nejvíce obyvatel měly Větrušice roku 1846 – celkem 121. Od té doby počet obyvatel stagnoval.

Zdejší hasičský spolek vznikl v roce 1908, zemědělský spolek v roce 1919. V roce 1913 tu zakoupila statek o rozloze 26 hektarů  česká rodina, za pozemkové reformy získal 51 hektarů lesa český statkář z Čeradic. I tak  zůstávala převážně německou: v roce 1921 zde žilo jen 7% Čechů.

Po r. 1920 začíná ubývat počet obyvatel.

Po 2. světové válce vesnici Větrušice postihl stejný osud jako Čeradice: odsun Němců způsobil vylidnění vesnice na méně než  poloviční počet, ze kterého se již nevzpamatovala.

V socialistické době  byla polovina usedlostí, zchátralých a nevyužitých demolována , čímž se prostředí velmi ozdravělo.

V současné době trvale bydlí ve Větrušicích  14 obyvatel.

 

Kličín

První písemná zmínka o Kličíně pochází  teprve z roku 1436, kdy zde zapsal žateckému městskému písaři Janovi určitý majetek. Původní tvar názvu „ Klčín“ vznikl z osobního jména Klka. V Zikmundově době ale patřila většina vesnice ke kostelu v Mladé Boleslavi. V roce 1534 patřila část Kličína  k sedčickému panství – toho roku ji od Albrechta Šlika  koupilo město Žatec.

Berní rula z roku 1654 uvádí v obci jen sedm osedlých, jména jsou národnostně smíšená.

Počátkem 18. století  byla zdejší stará kaple ve zlém stavu. Obec proto v letech 1734-1738 postavila na své náklady novou, zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému. Ta byla roku 1846 poškozena požárem, takže bylo nutno postavit novou věž.

V 19. století  postihlo obec několik zhoubných požárů ( 1846, 1853, 1883, 1885), kterým padlo za oběť vždy několik stavení.

Nejvíce obyvatel měl Kličín  roku 1850 – celkem 168. Od té doby stejně jako Větrušice, Vesnice Kličín stagnovala.

I zde došlo ke garmanizaci – např. v roce 1930 zde žilo jen 10% Čechů.To určilo Kličínu stejný osud, jako ostatním obcím – po 2. světové válce zbyla ve vsi jen 1/3 obyvatel. V následující době byly stejně jako ve  Větrušicích  zchátralé a nevyužité usedlosti demolovány.

Dnes zde žijí jen 2 rodiny  a zbytek stavení je využíváno  k rekreaci.